Říjen 2010

Návštěvníci ze severu

29. října 2010 v 21:17 | forusrakos |  starší články
Pomali začíná zima a každé malé dítě ví, že ptáci odlétají do teplých krajin za teplem. Stejně tak opuštějí ptáci, kteří žijí na severu své letní domovy a letí někam, kde je tepleji. Cílem jejich tahů se často stává i Česká republika.

Asi nejznámějším severským hostem je brkoslav severní, který k nám přilétá v tisícihlavých hejnech. Poslední dobou se ale stává, že ani nepřiletí, protože v jeho domovině není zas taková zima. Z roku 1941 dokonce pochází neověřená zpráva, že hnízdil v zámeckém parku ve Smilkově. Při svém tahu ze Sibiře brkoslavové překonávají vzdálenost 3000 km.
brkoslav severní zdroj

Ze stejného místa k nám přilétá pěnkava jikavec, která u nás tráví dobu od října do dubna. I její počty u nás v posledních letech kolísají, ale není to tak vážné jako u brkoslava.

Dalším druhem pěvce, který u nás tráví zimu je drozd kvíčala. Ten k nám přilétá ze Střední Asie, z hranic Ruska a Kazachstánu. Jeho tah je dlouhý celkem 5500 km.

Populace sýkory koňadry, která u nás tráví léto se přesouvá na jih a uvolňuje tak místo populaci z Běloruska, která uletí necelé 2000 km.

Až z daleké 3000 km vzdálené Skandinávie k nám přilétá čečetka zimní, která je známá pro své libozvučné zpěvy. Dříve si ji lidé chytali a zavírali do klecí. Chovány jsou dodnes v různých barevných mutacích.
čečetka zimní zdroj

V obrovských houfech přilétá i havran polní, který překonává stejně jako kavka obecná asi 3000 km. Oba druhy přilétají ze Sibiře. Část populace si u nás ale zvykla a tráví u nás celý rok. Sibiřští havrani a kavky na jaře odlétají. Ve velkých hejnech je můžeme vidět hlavně v Polabí a na Pardubicku (to mohu potvrdit, protože jsem tudy zrovna dneska projížděl).
havran polní zdroj

Od severního polárního kruhu k nám jen vzácně zalétne racek bouřní, který tu tráví listopad-květen.

Velmi vzácný u nás je i orel skalní, který k nám přilétá v lednu a je tu až do května. Jeho počty jsou ale v řádu jedinců. Kdyby jste ho ale náhodou při procházce přírodou potkali držte se od něj v uctivé vzdálenosti, je značně agresivní.
orel skalní zdroj

Z Pobaltí k nám přilétá navštívit středoevropskou populaci populace kormoránů velkých. Kormoráni jsou rybáři nenávidění pro velké škody na rybách. V některých částech ČR je povolen jejich odstřel.

A na závěr jěště dva zástupci vrubozobých. Ze Skandinávie přilétá a 2000 km překonává hohol severní. Každoročně u nás zimu stráví 500-1000 jedinců.
hohol severní zdroj

Taktéž ze Skandinávie nás svou návštěvou každoročně poctí morčák velký, který zde tráví listopad-březen.

Doufám, že se Vám článek o severských hostech líbil.

Překvapivá zpráva z Číny

28. října 2010 v 20:22 | forusrakos |  starší články
V roce 2007 byly na východě Číny nalezeny v jeskyni Zhirendong pozůstatky moderního člověka (objevitelem byl Čang-Žu Jin), ale zpočátku je nikdo nezkoumal. Až letos (o tři roky déle) Čínská akademie věd odhadla stáří těchto ostatků na 100 tisíc let. Dosud nejstarší kostra druhu Homo sapiens sapiens pochází z doby před 50 tisíci lety. A aby toho nebylo málo, tak jsou to i nejstarší pozůstatky člověka nalezené mimo Afriku. Tento objev tak podkopává již takhle podceňovanou teorii o tom, že kolébkou lidsta je Afrika.
zdrojem jsou stránky Čínské akademie věd tady

Coelophysis

28. října 2010 v 9:23 | forusrakos |  starší články
Coelophysis (dutá kost) byl popsán již roku 1889, jeho objevitelem byl E. D. Cope. Byl to jeden z prvních dinosaurů, žil v triasu asi před 220-200 miliony lety na území dnešní Arizony, Colorada a Nového Mexika, právě z posledního jmenováného státu USA pocházejí první objevy, respektive z oblasti Ghost Ranch. Nedosahoval nijak závratných rozměrů. Na výšku byl velký asi jako člověk a na délku měl až 3 metry, což tvořil hlavně krk a ocas, protože neměl téměř žádné tělo. Díky dutým kostem vážil jen 30kg. Měl unikátní uspořádání kyčelního i jiných kloubů, to mu umožňovalo hbité pohyby. Byl dokonale vybavený k lovu- měl ostré zuby, byl rychlý, udržoval rovnováhu dlouhým ocasem, navíc byl poměrně inteligentní. Ve 40. letech 20. století byly objeveny na jednom místě kompletní kostry stovek jedinců. Taková smečka musela být postrachem celého okolí a asi vůbec nic před ní nebylo v bezpečí. V dobách nouze se uchyloval ke kanibalismu. Jediným druhem je C. bauri.
Obrázek je od známého malíře pravěku, od Todda Marshalla.
kostra coelophysise zdroj


Příště v této rubrice naleznete popis dalšího zajímavého zvířete z triasu.

Zvířata v ohrožení- Kakapo soví

26. října 2010 v 15:33 | forusrakos |  starší články
Zvířata v ohrožení je společný projekt blogů www.forusrakos.blog.cz, www.prehistoricworld.blog.cz a www.blogorgonopsid.blog.cz. Jak už napoví jeho název bude o zvířatech, kterým hrozí bezprostřední vyhubení. Aby nebyl tento projekt tak smutný, začnu jedním příběhem se šťastným koncem.

Jméno: Kakapo soví (Papoušek soví)
Latinský název: Strigops habroptila
Popis: Gray, 1845
Velikost: délka 60cm, hmotnost 3kg
Potrava: semena, spadlé plody
Původní rozšíření: husté deštné lesy celého Nového Zélandu

Kakapo soví patří mezi velmi podivnou faunu Nového Zélandu. Je to bezesporu jeden z nejzajímavějších obyvatel těchto ostrovů. Jako jediný papoušek nedokáže létat, protože je na to příliš těžký. Je aktivní především v noci, kdy vylézají ze svých nor za potravou. Dříve býval hojný po celém Novém Zélandu, po příjezdu Evropanů se ale stal jejich oblíbenou stravou. To by zase tolik nevadilo, jenže Evropané s sebou přivezli i nepůvodní druhy zvířat, které požíraly vejce kakapů. Byli to především kočka, krysa a lasička. Zavlekli sem také jeleny, kteří spásali mnoho rostlin a snížili tak počty jejich plodů. V roce 1995 bylo posledních 50 kakapů odchyceno a převezeno na Codfish Island a Maud Island, které byly předem zbaveny nepůvodních predátorů. Každý jedinec byl obdařen maličkou vysílačkou, pro monitoraci jeho pohybu. V době nouze sem také ochránci zvířat vozí náhradní potravu. Od té doby se počet kakapů zdvojnásobil.


Na videu můžete vidět naprosto unikátní záběry kakapa od BBC. Další část naleznete na www.prehistoricworld.blog.cz. Doufám, že se Vám první část našeho projektu líbila.

Dinosauří stopy

23. října 2010 v 20:36 | forusrakos |  starší články
V tomto článku napíšu o některých NEJ, kterých dosáhly stopy veleještěrů.

Největší dinosauří stopy
Udajně největší nalezené dinosauří stopy pocházejí v Ausrálie a měří na délku až 1,7 metrů, to znamená, že by si do nich pohodlně lehnul 14letý člověk. Bůhvíproč jsou ale mnohem známější stopy, které byly nalezeny v dubnu 2009 ve Francii učitelkou paleontologie Marií-Heléné Marcaud a geologem Patricem Sandrym. Dohromady tvoří obrovskou sérii, která asi není ani zdaleka odkrytá. Jsou kulaté a největší z nich měří "jenom" 1,5 metrů. Mohl je zanechat jedině gigantický druh sauropoda, který žil ve svrchní juře před 150 miliony lety.

Největší stopy dravého dinosaura
Stopy teropodů byly pochopitelně menší než ty sauropodí, přesto ale největší nalezená stopa měří úctyhodných 90 centimetrů. Její majitel musel měřit na délku neuvěřitelných 19 metrů, což je ještě o metr víc než dnešní rekorman Spinosaurus. Nejpravděpodobněji je zanechal zástupce čeledi Spinosauridae, Allosauridae nebo Carcharodontosauridae. Takových stop je v Maroku celá série, pocházejí taktéž z období svrchní jury.

Nejmenší dinosauří stopy
Nejmenší dinosauří stopa byla nalezena v Jižní Korey a patří novorozenci teropoda. Měří na délku 1,3 cm a na šířku 1,05 cm. Pochází z doby před cca 100 miliony lety- ze spodní křídy.

Největší naleziště dinosauřích stop
...leží nedaleko jednoho z hlavních měst Bolívie, nedaleko Sucre. Naleziště je pojmenováno podle dolu Cal Orco a bylo objeveno v roce 1994. Čísla jsou až neuvěřitelná- více než 5000 stop uspořádaných asi do 250 stezek patří 330 druhům dinosaurů, což jasně mluví o hojnosti a různorodosti života ve svrchní křídě. Před 68 miliony lety zde totiž bývalo jezero, ke kterému chodilo pít široké dinosauří okolí. Naleziště Cal Orco ale ohrožuje eroze a tak se už mnoho let usiluje o jeho záchranu.
Fotky jsou z naleziště Cal Orco (zdroj1, zdroj2).

Šimpanz bez srsti

22. října 2010 v 17:01 | forusrakos |  starší články
Šimpanz Guru je největší atrakcí indické zoo Mysore. Všichni ho obdivují pro jeho svalnatou postavu, která je výborně vidět, protože na těle nemá jediný chlup. Trpí totiž alopecií, která zbůsobuje vypadávání chlupů a vlasů i lidí. Ošetřovatelé ho léčili mnoha léky, ale ani jeden nezabral. Guru nejdříve vystupoval v cirkusu a tak je na lidi zvyklý, proto před nimi rád předvádí své svaly, bije se do prsou a tleská, když se to lidem líbí. Horší je ale jeho vztah k ostatním šimpanzům, na které není zvyklý, přistupuje k nim s velikou opatrností a při hře se drží v pozadí.
informace i obrázek dvacetiletého šimpanze Guru jsou z www.novinky.cz

Kladivouš africký

19. října 2010 v 14:49 | forusrakos |  starší články
Nedávno jsem psal o člunozobci africkém, dnes napíšu o jeho blízkém příbuzném.

Kladivouš africký (Scopus umbretta) dostal své jméno podle zvláštního tvaru hlavy, která je zakončená hustým hřebenem z peří, v němčině se mu říká Hammerkopf (v překladu kladivo-pták). Je jediným zástupcem čeledi kladivoušovitých. Má tmavé hnědé peří, dlouhý černý zobák a nohy. Jeho velikost se pohybuje kolem 50 cm a váha kolem 4 kg. Samec a samice se na první pohled nerozeznají. Žije v Africe, na Madagaskaru a v jihozápadní Asie. Má to štěstí, že je stále poměrně hojný. Zdržuje se v blízkosti vody. Jeho nejoblíbenější potravou jsou obojživelnící, které vyhrabává ze dna řek. Nepohrdá ani rybami, za letu sbírá pulce z vodní hladiny.Nejzajímavější na něm je, že si staví největší zastřešené hnízdo v ptačí říši. Má průměr dva metry. Žije v něm jen jeden pár, který ho používá po celý život. Obdivuhodné hnízdo je z trávy, větviček a bahna. Samice do něj snáší 3-6 vajec, o která se stará měsíc.
První obrázek je odtud a druhý, kde je pár kladivoušů u svého hnízda je odtud

Norský losí pes

18. října 2010 v 13:49 | forusrakos |  starší články
Norský losí pes je národní plemeno Norska. Byl vyšlechtěn Vikingy, kteří je využívali k různým pracem a lovu na medvědy, vlky nebo rysy. Svou kořist zaženou někam odkud nemůže utéct a celá smečka kolem ní začne běhat, dokud nepřijde jejich pán. Byl vhodný k pasení losů, které Vikingové chovali, odtud také pochází jeho jméno. Na výstavě psů byl vystaven poprvé v roce 1877 a netrvalo dlouho než byl uznán FCI se standartem č.268. Patří mezi středně velká plemena, samice dorůstají výšky v kohoutku 44 cm, samci jsou o něco větší. Váží až 23 kg. Má krátkou, hebkou srst různého zbarvení (barevné rázy: norský losí černý, bílý, šedý). Jeho pohyby jsou velmi elegantní, je energický, sebevědomý a nezávislý. Nehodí se do domácnosti. Těžko se cvičí a možná proto je u nás méně oblíbený.

Keli Mutu

16. října 2010 v 20:40 | forusrakos |  starší články
Keli Mutu je sopka na ostrově Flores, který se nachází v souostroví Malé Sundy. Tato 1639 metrů vysoká sopka vybuchla v roce 1860 a tím prakticky spáchala sebevraždu. Její vrchol se totiž rozpadnul a vytvořila se v něm tři různobarevná jezera. Žádné z jezer ale nemá svou barvu stálou a tak čas od času trochu mění odstín. První z jezer Tiwoe Ata Polo (Jezero očarovaných lidí) sdílí stěnu s druhým jezerem Tiwoe Noea Moeri Kooh Fai (Jezero paniců a panen) a má tmavě rudou, někdy až černou barvu. Jeho zbarvení je způsobeno rozpuštěnou formou železa. Druhé jmenované jezero má tmavě zelenou barvu. Tiwoe Ara Mboepoe (Jezero dětí) je vzdálenější od jeho sourozenců a jeho voda má modrou někdy i tyrkysovou barvu. Zbarvení dvou posledních jezer určuje kyselina sírová, chlorovodíková a jejich poměr ve vodě. Legenda místních ale tvrdí že barvu jezer určují duše mrtvých, které do nich odcházejí. Nicméně Keli Mutu je stále aktivní a tak je její osud i osud tří jezer nejistý.
Na obrázku jsou jezera Tiwoe Noea Moeri Kooh Fai a Tiwoe Ata Polo, zdroj je www.wikipedie.org

Putování s pravěkými monstry

15. října 2010 v 19:47 | forusrakos |  starší články
Putování s pravěkými monstry (Walking with Monsters) je další z z řady seriálů od BBC. Narozdíl od jeho předchůdců (Putování s dinosaury, Putování s pravěkými zvířaty...) detailně zobrazuje orgány některých živočichů. Popisuje život v prvohorách. Byl vyroben v roce 2005. Hlavním tvůrcem byl stejně jako u předchozích seriálů Tim Haines.

1. epizoda
  • kambrium před 530 miliony lety, Čína
  • Anomalocaris, Haikouichthys, neupřesněný druh trilobita
2. epizoda
  • silur před 413 miliony lety, Wales
  • Brontoscorpio, Pterygotus, Orthocon, Cephalaspis, Cooksonia
3. epizoda
  • devon před 360 miliony lety, Pensylvánie
  • Hynerpeton, Hyneria, Stethacanthus
    4. epizoda
  • karbon před 300 miliony lety, Kansas
  • Meganeura, Arthropleura, Mesothelae, Petrolacosaurus, Proterogyrinus
    5. epizoda
  • spodní perm před 280 miliony lety, Německo
  • Dimetrodon, Edaphosaurus, Seymouria
    6. epizoda
  • svrchní perm před 250 miliony lety, Sibiř
  • Gorgonops, Scutosaurus, Diictodon, Rhinesuchus
7. epizoda
  • spodní trias před 248 miliony lety, Antarktida
  • Euchambersia, Lystrosaurus, Euparkeria, Proterosuchus
zdroj obrázků